středa 8. dubna 2020

SVĚT TAK TROCHU JINAK S KORONAVIREM

Krásný den všem.
 Ano. Vím, že na blogu nejsem příliš aktivní a články moc nevycházejí, ale chtěla bych to změnit. Chybí mi blogování.  A jak se máte Vy? Doufám, že i v tuhle těžkou dobu dobře! Je šílené, co se to děje. Je mi z toho všeho smutno, ale snažím se tím tak nezaobírat a brát to, tak jak to je. Doufám, že to co nejdříve skončí a my všichni budeme zase žít svůj obyčejný život a radovat se z maličkostí. Plno lidí bere svůj život jako samozřejmost. I já jsem to tak měla. Dokud se nestalo se světem, to co se stalo. Ano. Mluvím o koronaviru. Uvědomila jsem si několik věcí. I když někdy nadávám na můj obyčejný život a nelíbí se mi tam to a támhleto. Tak bych vlastně ten život chtěla zpátky. Chtěla bych zpátky chodit venku bez roušku. Chtěla bych zase navštěvovat kamarády a chodit s němi ven. 

Bylo začátkem roku 2020. Lidé měli dlouhou temnou zimu, únor byl velmi neklidný měsíc se spoustou bouří a spoustou deště. Příroda byla neklidná, jako by chtěla lidem něco říct, jako by chtěla lidi před něčím varovat. A pak přišel březen.

Byl březen 2020. Ulice byly prázdné, většina obchodů byla zavřená, většina aut byla zaparkovaná, lidé téměř nikdy neopustili dům, a to se dělo po celém světě, země byly zamčené, lidé nemohli uvěřit, že se to děje, bylo to tak neskutečné. Každý věděl, co se děje.

 Každý byl doma v karanténě ze zdravotních nebo preventivních důvodů. Někteří lidé již nemohli chodit do práce, jiní museli. Objetí, líbání nebo potřesení rukou bylo najednou hroznou. Každý musel udržovat dobrou vzdálenost, to bylo hrozné. V supermarketu byly nejrůznější police prázdné. Byly zrušeny všechny druhy zábavných věcí, byl to konec a nikde nevěděl, jak je to možné.
 Lidé měli omezenou svobodu, zatímco byl mír, po celém světě onemocnělo mnoho lidí a to bylo nakažlivé. Byla tam izolace, nemoc a hrozná panika. Pak se strach stal skutečností. 
A všechny dny vypadaly stejně. A týdny náhle trvaly mnohem déle. A všichni doufali, že nebudou následovat žádná, ještě přísnější opatření. Lidé uvízli ve filmu a každý den doufali v hrdinu. Svět se zpomalil, zatímco nebyla dovolená, nikdo to neočekával. Všichni věděli, co se stalo.

Byl to rok, kdy si lidé uvědomili důležitost zdraví a spojení, pospolitosti, sociálních kontaktů a možná i svého poslání, to udělalo něco s kolektivním vědomím, udělalo něco se všemi lidmi..A ekonomika téměř klesla, ale nezastavila se. Znova se objevila. Byl to rok, kdy se zdálo, že se svět zastavil, rok, kdy jsme se společně dostali do historických knih..Všichni jsme to věděli

Ale jaro to nevědělo. A květy kvetly dál a stromy klíčily. A bylo tepleji. A bylo mnohem víc ptáků..

Ale jaro to nevědělo. A květy kvetly dál. A slunce svítilo. První krásný jarní den přišel po dlouhé době. A vlaštovky se vrátily. A obloha se změnila na oranžovou a modrou. Později se stmívalo a brzy ráno rozednívalo. 

Mladí lidé studovali online z domova. Děti si nevyhnutelně hrály hlavně doma. Puberťáci se nudili, rodiče nevěděli, co dělat. Lidé chodili ven jen na nákupy nebo na procházky se psem. Téměř vše bylo uzavřeno. Dokonce i kanceláře, hotely, restaurace a bary. Lidé museli pracovat z domova. Podnikatelé narazili na problémy. Většina dětí už nemohla chodit do školy. Najednou byl nedostatek místa pro všechny v nemocnicích, operace a vyšetření byly odloženy..Všichni věděli, co se děje..

Ale jaro to nevědělo a propuklo. Úspěšně dokončilo svůj roční program. Dalo lidem své nejkrásnější květiny a ty nejúžasnější vůně. 

Ale jaro to nevědělo a růže stále kvetly. Magnolia byla vyklenutá. Ptáci začali stavět hnízda. A pak...Potěšení z vaření a společného stravování bylo znovu objeveni. Vvšichni si navzájem dávali tipy na zábavné věci, které mohou dělat s dětmi. Byl čas psát a znovu číst. Lidé dali rozběh své představivosti. Bezvládí a nuda přerostla v kreativitu. Někteří se naučili nový jazyk. Někteří zjistili, že nebyli opravdu naživo, a našli cestu zpět k sobě. Každý měl přes den  mnohem více času pro rodinu. Jiní opustili svůj uvázlý vztah, aby našli lásku svého života. Jiní nabídli provozovat pochůzky nebo vařit pro zranitelné lidi. Všichni najednou věděli, co je ,,životně důležité povolání", tito lidé se stali hrdiny, byli oceňováni více než kdy jindy. Jiní spolu začali dělat hudbu nebo zpívat tak, aby byli spolu. Lidé si posvítili na osamělost a vymysleli věci, aby s tím něco udělali. Lidé se zotavili ze svých stresujících životů. Lidé, kteří se neznali, spontánně začali spolu mluvit. Někteří vyrobili draky z papíru s jejich telefonním číslem, aby jim mohli osamělí lidé zavolat. Vláda šla pomáhat společnostem a osobám. samostatně výdělečně činným tak, aby nezkrachovaly ani nemuseli propustit lidi. Zdravotnický personál v důchodu dobrovolně nabídl pomoc ve zdravotnictví. Dobrovolníci přišli z celého světa, každý chtěl něco dělat.

V 8.00 večer začali lidé z celého světa tleskat pro všechny lékaře, zdravotní sestry, ošetřovatelský personál, který tvrdě pracoval, aby se vše udrželo ve zdravotnictví. 

A pak..Přišel den osvobození. Lidé sledovali televizi a předseda vlády řekl všem, že nouzová situace skončila! A že virus se ztratil!! Že každý vyhrál, VŠICHNI SPOLU!! A pak se všichni vydali do ulic. Se slzami v očích. Bez masek a rukavic. Sousedé byli objímáni, jako by byli rodina. A svět se stal milejším. A lidé se stali lidštějšími.  A opět měli hodnoty a normy. Lidská srdce byla znovu otevřená, a to mělo pozitivní důsledky. Protože všechno stálo v klidu. Země mohla znovu dýchat, i ona byla uzdravena z toho, co jí lidé dělali mnohem dřívě. 

A pak přišlo léto. Protože jaro to nevědělo. A bylo tam pořád. Navzdory všemu. Navzdory viru. Navzdory strachu. Navzdory smrti. Protože jaro nevěděli. Každý se naučil životní sílu...

Uvědomili jste si, že takhle žít nechceme,s nějakým virem? Nikdo. Proto si važme života. Ať už je jakýkoliv. Buďmě rádi, že jsme na tomto světě! 😇