Mám panickou hrůzu z táborů. Dřív to ale takhle nebylo. Už od malička
jsem každé léto jezdila na nějaké tábory a hrozně mě to bavilo.
Dokázala jsem si rychle najít kámoše a užívat si léta. Minulé léto to
mělo být stejné, jenže nebylo!
Po příjezdu se všichni ubytovali v chatkách, které stály uprostřed
lesa na mýtině. V noci se mi začalo chtít na záchod. Bála jsem se jít
sama, ale nechtělo se mi nikoho budit. Protože kadibudka byla pěkně
daleko, zašla jsem za nejbližší křoví. Pomalu jsem rozepínala kalhoty od
pyžama, když v tom jsem uviděla vedle sebe STÍN MALÉHO KLUKA, který se
ke mě natahoval. Ohlížela jsem se všude kolem sebe, abych našla to dítě,
ale nikdo tam nebyl, jen ten STÍN. Rychle jsem utíkala za vedoucím a
vše mu řekla. Na to mi bylo řečeno že se mi něco zdálo a že si mám jít
lehnout. Nezbývalo mi tedy nic jiného než jít spát.
Hned jak jsem se ráno vzbudila šla jsem nakouknout do toho křoví a
nikde nic. Další večer vedoucí všechny svolal na poradu. Řekli nám, že
musíme jet domů a ukázali nám novinový článek, kde se psalo že kousek od
nás našli ZAVRAŽDĚNÉ DÍTĚ !! Domů jsme museli, protože policie ještě
nechytila pachatele. Vzpomněla jsem si na ten stín a skoro jsem omdlela.
Od té doby UŽ TÁBOR NECHCI NIKDY VIDĚT…!!!!
pondělí 19. června 2017
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 comments:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář! :)