neděle 1. října 2017

Strašidelné příběhy: Hra na schovávanou

 Jednou jsme jeli k tetě a byla tam děsná nuda. Vzala jsem však sebou i kámošku. Teta tam měla dlouhou temnou chodbu. Už se stmívalo a jak jsme se s kamarádkou Míšou furt nudily, tak jsme se rozhodly, že si půjdem na tu chodbu hrát. Byla už tma a v chodbě svítil jen můj mobil. Měla jsem si zacpat uši, chvíli počkat a pak jí v té tmě najít. Už uběhlo asi 5min a furt se nic neozývalo, tak jsem otevřela oči a šla jsem ji hledat.
Najednou mi něco zezadu zaťukalo na záda, prudce jsem se otočila, ale nic tam nebylo. Šla jsem v chodbě dál, ale zase mě něco polechtalo na zádech, tak jsem zařvala „Míšo nech toho!!!“ otočila jsem se a rozsvítila mobil. Uviděla jsem nějaký obličej. Rukama jsem si zakryla oči a sedla jsem si ke zdi. Když jsem ruce dala pryč v místnosti se svítilo a Míša stála přede mnou a ptala se mně, co se mi stalo. Nic jsem ji ale neřekla.
Potom mi mamka nabídla jestli s Míšou nechci u tety přespat. Neměli jsme nic proti, a tak nás teta ubytovala v jednou ze svých pokojů. Nejprve jsme si povídaly, ale potom nás přemohla únava a obě jsme usnuly. V noci však někdo hodil kamínek do okna a mě to vzbudilo. Tak jsem vstala, ale Míša tam nebyla. Řekla jsem si že se šla asi napít. Podívala jsem se z okna a všude, kam dosvítily pouliční lampy byla mlha. Otočila jsem se a ve dveřích stála jakási osoba s dlouhým bílým závojem. Neměla ale nohy a ukazovala mi rukou ať jdu za ní.
Následovala jsem jí temnou chodbou a pak dveřmi, kterými se vychazí ven. Nazula jsem si bačkory a šla jsme po zahradě za ní. Pak ta osoba prošla i dveřma, které vedou na zadní dvorek a dál se rozprostírají už jen bažiny. Proto na ten dvorek nikdo moc nechodil. Nebyly tam ničí stopy a já jsem tam měla zakázáno chodit! Byla jsem tou osobou ale úplně oslněná a samozřejmě jsem za ní šla. Ani jsem nevnímala, že stojím ve vodě a že voda kolem mě stále stoupá. Až mi byla voda pod břicho a já se začala topit, tak jsem si uvědomila své nebezpečí, když v tom se ta osoba zasmála, sklonila hlavu a ponořila se do bažin. Cítila jsem zoufalství a nemohla jsem s těch bažin ven. Najednou mě někdo uchopil a vytáhl nahoru. Byla to Míša. Jak mě vyprošťovala, tak mi ale jedna bačkora uvízla v bahně a já už ji nestihla vytáhnout. Nechápala jsem proč se Míša nepotopila jako já, bylo to divné, ale za záchranu jsem jí moc poděkovala! Pak jsme se vrátily zpátky na pokoj, převlékly se a šly spát.
Ráno když jsem se vzbudila jsem o tom mluvila s Míšou, ale ona mi řekla že o ničem takovém neví a že celou noc spala. Odpoledne jsme si kopaly s míčem a Míša ho kopla za dveře, které vedou k bažině. Obě jsme se tam rozběhly a já v bažině uviděla plavat svou bačkoru…a když se Míša ohnula pro míč, tak jsem se tam ještě jednou podívala a z vody se vynořila ruka co bačkoru chytla a potopila se. Od té doby jsem k tetě nejela…

Zdroj: http://bubaci.zolta.cz/2016/03/01/hra-na-schovavanou/

 

0 comments:

Okomentovat

Děkuji za každý komentář! :)