Když jsem byl o pár let starší, už jsem se tolik nebál. Opět jsem ale ucítil mrazení a začaly se mi ježit vlasy, když v tom jsem uviděl nějaké postavy! Myslel jsem si že se mi to zdá, že to mám v palici zafixované od dětství, a že tam přece nic není. Jsou to takové pocity, kdy jste bezradní, sevře se vám hrudní koš a máte strach kamkoliv se pohnout. Nemůžete však zavřít oči, musíte to stále sledovat.
Teď jsem zas o něco starší. Přivedl jsem si domů svou současnou ženu, ale nikdy jsem ji o tom neřekl. Vlastně nikomu jsem o to neříkal, aby mě neměli za blázna. No a v tu noc jsem zjistil, že tam fakt jsou a že se mi to tehdy nezdálo. Bylo už pozdě v noci, oba dva jsme spali, a najednou zas ten známý pocit. Byl tak silný, že mě i vzbudil. Ležel jsem na boku, přítelkyně byla přitulená k mým zádům. Odhodlal jsem se otevřít oči a se strachem jsem sledoval, jak někdo(něco) stojí nad postelí a kouká na nás. Postava byla tak jasná jako nikdy jindy a druhá tam chodila po pokoji a nevím co tam šmejdila. Možná, že to netrvalo dlouho, ale mě to připadalo jako neskutečně dlouhé mučení. Pak jen vím, že mrazení zmizelo a přítelkyně se mě chvějícím hlasem zeptala co to bylo? Tak jsem jí o tom všem řekl a od té doby jsme připraveni na vše. Stejně nás to vždy ale zaskočí. I tak se neplánujeme odtud odstěhovat, naopak chceme všechno spravit a žít s tím vším dál.
Zdroj: http://bubaci.zolta.cz/2016/03/01/strasidelny-dum/
0 comments:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář! :)